Ale čím mě opravdu překvapil je skutečnost, že i přes občasný lehký pád a občas mírně nešetrné zacházení pořád drží při sobě a na ose, po které se vnitřní část otáčí, jsou cítit pouze zhruba dva větší hrboly, jinak se tato magická svítící věc zdá býti nepoškozena. Zhruba před rokem jsem se ji pokoušel rozebrat a vyčistit, ale bohužel jsem narazil na problém, protože žádný z mých domácích malých šroubováčku (opravdu malých, používám je na šroubky u brýlí) nebyl schopný odšroubovat velice napevno utáhlý šroubek. V powerballu se totiž udržuje prach a částečně i mastnota, tudíž je dobrý nápad ho občas rozebrat a trošku ho opečovat. Prachu i mastnoty je v něm po dvou letech více než-li by bylo záhodno.

Další věc, kterou jsem mohl za delší dobu používání zjistit, hlavně co se týče negativ tohoto výrobku, je jeho značná velikost. Mám menší ruku, takže bohužel mi občas trochu vyklouzává a špatně se mi drží v ruce. Bohužel také možná i díky tomu se mi při delším užívání hodně otlačí bok malíčku, až vznikne puchýř. Při častějším používání si malíček už zvykne a vytvoří se na něm trochu tvrdší kůže, takže už se tolik nenamáhá.

Závěrem bych chtěl určitě tento výrobek doporučit každému, kdo má rád technické hračičky a zároveň si chce ruce procvičit trochu jinak než-li tradičními cestami.

Ale jelikož jsem byl přesvědčený o chatrném stavu mé gramatiky, rozhodl jsem se nejdříve systematicky vyplnit celou cvičebnici gramatiky od pana Murphyho. Opravdu všechny gramatické jevy obsažené ve zkoušce se zde daly najít. Zároveň zpracování této cvičebnice napomáhá s dobrému zapamatování gramatiky a jsou zde i dobré vysvětlivky k jednotlivým kapitolám. Opravdu se z ní dá dobře naučit gramatika. Ovšem z mého předsevzetí jsem upustil a skončil jsem u kapitoly sto něco.

Vyplňování gramatiky mi zabralo hodně času, ale i hodně mi dalo, bohužel, efektivita stráveného času u vyplňování vzhledem k nadcházející zkoušce byla poměrně nízká, protože se ukázalo, že část zkoušky Use of English je zaměřená na určitá cvičení, které se pořád opakují. Nejvíc mi na ni pomohlo soustavné vyplňování testů z minulých let, které se dají vypůjčit přímo v British Councilu, či v některých knihovnách.

Dále při vyplňování cvičných testů jsem narazil na problém se sekcí Reading, kdy jsem někdy opravdu neměl moc jasno. Část je zaměřena hlavně na chápání textu. Na to mi opravdu hodně pomohlo anglické vydání knihy Duna. Četl jsem ji již v češtině a tak jsem se rozhodl si ji přečíst i v tomto originále. Nebral jsem si ke knížce vůbec slovník a jednotlivá slova se snažil pochopit z kontextu. Sem tam mi vrtalo hlavou nějaké slovíčko, které se často opakovalo a já mu nerozuměl, tak až jsem knihu zavřel, podíval jsem se do slovníku a vyhledal si ho. Ovšem počet těchto slov bych spočítal na prstech všech mých končetin. Po přečtení knihy (má kolem 600 stránek) jsem již neměl s touto sekcí problém.

S přípravou na část Writing jsem byl bezradný. Napsal jsem si ze tří různých testů část Writing, ale byl jsem z toho opravdu velice rozpačitý. Přípravu na tuto část jsem poměrně zanedbal. Což ovšem nebylo příliš dobré. Doporučuji si napsat více textů, pohlídat si jednotlivé náležitosti slohových útvarů a nechat si vše zkontrolovat od člověka, který má dobré jazykové schopnosti.

Ze zkoušky Listening jsem si nedělal velkou hlavu, protože všechny nahrávky co jsem poslouchal na CD přiložených k testům byly velice srozumitelné. Navíc jsem již delší dobu koukal na seriály či filmy v angličtině a nedělalo mi to problémy.

Na Speaking jsem si poměrně věřil. Z popisu zkoušky, který byl v ukázkových testech jsem byl poměrně rozpačitý, ale myslel jsem si, že vše s přehledem zvládnu. Bohužel tato část, jak se ukázalo, není přímo zaměřena na schopnosti mluvit, ale na schopnosti rychle reagovat na kladené dotazy. Určitě se vyplatí vzít si všechny vzorové otázky z testů, které vám mohou být položeny, projet si je a na každou si nahlas odpovědět. Mě se například zeptali, jak vypadala moje první hodina angličtiny. Byl jsem hodně zaskočen a nevěděl jsem co mám říct. Nakonec jsem něco vykoktal, ale moc přesvědčivé to nebylo.

Celkem bych shrnul moji přípravu jako poměrně nekonvenční, ale na druhou stranu účinnou. Pokud máte vůli a nechce se vám platit horentní sumy za přípravný kurz, tak určitě se to zvládnout dá.

Zkoušku jsem skládal kvůli tomu, že ve stejný školní rok jsem maturoval. Chtěl jsem mít kromě úspěšné maturity i certifikát, kterým bych se mohl chlubit budoucímu potenciálnímu zaměstnavateli, protože maturitu nikdo moc nebere a právě tento rok jsem se stejně musel anglicky naučit na maturitu, tak proč to nesfouknout najednou. Další velká motivace naučit se konečně pravidla anglického jazyka. Navíc když už za to člověk zaplatí nemalou sumu peněz, tak se o to více snaží. Úroveň FCE jsem si vybral, protože je to nejlehčí zkouška, která potvrzuje mou znalost psané i mluvené angličtiny a právě v budoucí práci ji uznají.

Uvažoval jsem i o vyšším stupni CAE, ale na ni bych se musel připravovat o hodně víc a vzhledem k tomu, že jsem neplánoval navštěvovat žádný kurz a na vše se připravovat sám, tak jsem nechtěl tolik riskovat. Nejsem v angličtině až tak zdatný, abych si troufl na tento těžší stupeň. Má úroveň angličtiny před zkouškou byla následující: plyně jsem mluvil (občas mi vypadlo slovíčko), rozuměl mluvenému slovu (pokud daný člověk neměl silný přízvuk) a četl na internetu články v angličtině (i wikipedii, ale tam jsem si musel občas vypomáhat slovníkem). S psaním textu jsem měl problémy pouze s jsem nerozeznával jednotlivé slohové útvary, takže úřední dopis bych sice zbastlil, ale neměl by všechny náležitosti.

Na FCE se doma naučit opravdu dá, ale chce to notnou dávku úsilí a člověk musí být svědomitý. Mě osobně stačilo půl roku opravdu intenzivní denní minimálně hodinové práce. S kurzem, pokud v něm dáváte pozor, myslím můžete mít jasný úspěch u vaší zkoušky. Opravdu, jako na skoro každou zkoušku, se i na ni dá naučit, takže i člověk bez vrozeného talentu (což je i můj případ) to dokáže zvládnout.

Po poměrně dlouhé odmluce se Vám znovu hlásím. Posledním rokem jsem měl poměrně hodně práce a na web jsem neměl ani pomyšlení. V mém žebříčku priorit se posunul opravdu hodně dolů, ale teď se to mění. Za tu dobu se stačilo udát mnoho, proto se psychicky připravuji na článek o zkoušce FCE, kterou mám úspěšně za sebou.

Pokud to uznám za vhodné, možná i uveřejním některé mé krátké povídky z mého života, pokud najdu sílu a čas na jejich korekturu.

K Linuxu mě přivedl můj bratranec. Nainstaloval mi postupně pár distribucí na stolní počítač, kde jsem mu postupně přicházel na chuť. Ze začátku jsem byl opravdu bezradný. Bratrance jsem často bombardoval dotazy jak mám co kde udělat. Nakonec se můj stolní počítač ustálil na distribuci PCLinuxOS, na kterou si zatím nemohu moc stěžovat. Veškeré nastavení mi nezabrala více než hodinu, protože téměř vše uměl již po instalaci. Mohu jen doporučit pro začátečníky.

U notebooku jsem chtěl distribuci zvolit velice pečlivě, pokud možno abych jí nemusel vůbec od první instalace měnit. Bohužel se mi to nesplnilo.

Můj procesor je 64 bitový a váhal jsem, jestli nemám zkusit 64 bitový systém. Nakonec převládla zvědavost nad xenofóbií a vybral jsem si distribuci Mandriva. Po instalaci mi fungovala zhruba polovina věcí. Navíc mě začala Mandriva odpuzovat svými často kladenými dotazy. Začal jsem proto stahovat 64 bitové Kubuntu.

To šlapalo velice dobře. Vůbec jsem si nemohl stěžovat je to výborný systém. Bohužel ale zhruba po dvou měsících jsem narazil na potíže. Nebyla to vada systému, ale spíše mé nezkušenosti. Přeci jen 32 bitový systém má v této době více aplikací v repozitářích a já zrovna nejsem moc zdatný v instalaci programů přímo ze zdrojových kódů.

Proto jsem už naposledy přešel na Kubuntu, ale 32 bitové. Teď na něm funguji už více než měsíc a nic mi nechybí. Na Windows, který mám na desktopu se přihlašuji jen opravdu velice vyjímečně. Většinou když zjistím, že z něj potřebuji vydolovat nějaká data. Na Linuxu mi opravdu nic nechybí. Mohu Vám ho vřele doporučit.

Výbava:

Procesor: Turion MK36 2 GHz, 512 KB L2 Cache

Chipset: C51MV + MCP51

Grafika: nVidia GeForce Go 7300 se 128 MB vlastní paměti (až 256 MB TurboCache)

Operační paměť: 1×1 GB DDR2 667 MHz (2 sloty pro max. 2 GB)

Pevný disk: 120 GB, 5400 RPM, Serial ATA

Mechanika: DVD±RW+DL-RAM

Multimédia: Intel High Definition audio, zabudované stereo reproduktory, integrovaná webkamera 1,3 MP

Komunikace: Modem 56 Kbit/s, síťová karta 10/100/1000 Mbit/s, WiFi 802.11b/g, BlueTooth 2.0

Vstupy a výstupy: 1 x Sluchátka, 1 x Mikrofon, 1 x RJ-11, 1 x RJ-45, 4 x USB 2.0, 1 x FireWire, 1 x TV Out (S-Video), 1 x Express card, 1 x VGA, 1 x DVI, 1 x Čtečka karet pro MMC, SD, Mini SD, Memory Stick, MS Pro, MS Duo, MS Pro Duo

Napájení: Li-Ion akumulátor, Výdrž až 3,5 hodiny

Rozměry: 365×270×28 – 40,5 mm

Hmotnost: 2,95 kg

Operační systém: Bez OS

Příslušenství: Brašna, myš

Tato sestava mi přišla jako snad ta nejlepší, na kterou jsem mohl narazit. Obvzlášť se mi líbí, že v notebooku se nachází pouze jedna operační paměť, takže mi do budoucna nebrání v dalším rozšíření. Sice jsem byl rozpačitý z širokoúhlého displeje, protože jsem ho ještě nikdy naživo neviděl, ale po shlédnutí pár příspěvků na fórech jsem se uklidnil a dnes jsem s ním nadmíru spokojen. Dále bych vypíchnul právě velkou vybavenost různými porty a takže integrovaný mikrofon a webkameru.

Neváhal jsem a objednal jsem si ho v e-shopu, kde byl ve slevě. Stál mě necelých 20 tisíc a PPL mi ho dovezla zdarma až z Brna. Podepsal jsem jenom pár papírů a už jsem měl doma svůj první notebook.

Jednoho dne jsem si prohlížel moje porty a zjistil jsem že na levém sluchátku je šroubek, a to úplně bez účelu. Odšrouboval jsem ho, abych se přesvědčil, jestli opravdu k něčemu třeba neslouží. Byl tam úplně bez důvodu. V tom mě napadla myšlenka, že by se dal ke sluchátkům díky tomuto šroubku přidělat mikrofon.

malý šroubek na levém sluchátku

Šroubek není moc velký a má velice hustý závit. Dá se odšroubovat normálním plochým malým šroubovákem. Zatím jsem nenašel křížový šroubovák, který by ho dokázal odmontovat. Vzhledem k velikosti šroubku bude potřeba buď přichytit mikrofón pomocí tenkého plechu/plastu, nebo dokoupit delší šroubek.

Provedl jsem letmou sondáž do světové sítě, jestli někoho už tato myšlenka nenapadla. Na webu portapro.info jsem narazil na informace o jakési firmě, který provádí instalaci mikrofonu na již zmíněné místo. Jak si ale můžete přečíst sami, je to poněkud krkolomné řešení, protože mikrofon je pevně spojen se sluchátkami, které ztrácí jednu ze svých základních vlastností, přenosnost. Dále jsem nenarazil na nic zajímavého, tak jsem se pustil do práce.

Našel jsem stará nefunkční sluchátka s funkčním mikrofonem a ten odpreparoval. Dalo mi to asi 3 hodiny práce, než jsem rozštípal tvrdý plast a dostal se až k mikrofonu. Byl potřeba oddělit od levého sluchátka, bohužel jsem ho musel poničit. Navíc jsem musel i přerušit drát, protože byl pevně připájen k plastu u sluchátek. Po tomto drastickém zásahu, jsem dostal drát od mikrofonu a samotný mikrofon.

Vzhledem k tomu, že potřebuji uchytit mikrofon právě pomocí šroubku a veškerý plast okolo mikrofonu jsem zničil nastal problém. Jak udělat otvor pro šroubek do celkem robustní konstrukce mikrofonu, navíc když je šroubek tak krátký? Nakonec to vyřešila obyčejná láhev od Jaru. Vyříznul jsem kousek tvrdého plastu a do něho udělal jeden velký otvor na pacičky mikrofonu a druhý miniaturní na šroubek.

Dílo bylo dokonáno ve všeobecné spokojenosti. Možná si bude stěžovat jen můj ukazováček na levé ruce, do kterého jsem se bodnul při vyřezávání děr. Teď mi stačí jen připájet k sobě dráty a koupit izolační pásku, abych mohl ochránit jemné drátky a Porta headset bude dokončen. Navíc narozdíl od řešení firmy AE servis se zachovala portabilita sluchátek, protože kdykoliv můžeme odšroubovat mikrofon. Navíc nijak nás nebrzdí i kabel, který je od původního zcela oddělen.

V komentářích se podělil o své zkušenosti i Roman Špaček, který řešení zvládl s daleko větší profesionalitou, než já. Stačí se podívat na stránky jeho blogu.

Kdo se nudí a chce si vylepšit svoje Porty, vřele doporučuji. Navíc je řešení doporučované woraif.cz a doporučuje ho 5 ze 4 ovcí!

Aifam

Byla nějak příliš veselá a já za chvíli poznal proč. Chtěla mi dát dárek! Mírně jsem znejistěl. Dárek? Aha, za tu autoškolu. Maminka mi slavnostně řekla, že má radost jak jsem zvládnul autoškolu a že doufá, že podobně dobře dopadne mé vysvědčení. Dala mi do ruky malou krabičku. Na ní byl nápis „Powerball“.

Chvíli jsem koukal s otevřenou pusou (v té době jsem měl totiž opravdu gigantickou rýmu) a prohlížel si krabičku. Následně jsem ji nedočkavě otevřel a zjistil, že je opravdu uvnitř. Můj krásný powerball. Jenom můj.

Nechápu jak moje maminka mohla vytušit má nejniternější přání. No, až tak horké to sice není, ale o jeho koupi jsem uvažoval. Poprvé jsem na něj narazil v jednom článku na technetu. Hned se mi zalíbi. Říkal jsem si: „Jo, tak takovouhle hračku bych chtěl“

Snažil jsem se ho roztočit. Moc mi to nešlo. Abych řekl pravdu, tak vůbec. Vždy jsem powerball roztočil přiloženou šňůrkou, nevyzpitatelně se mi začal kroutit v ruce. Snažil jsem se s ním točit, ale vždy jsem ho zadusil. Rozhodl jsem se teda pátrat po internetu a pustit si video z youtube. Sice mi to jen mírně nastínilo co mám dělat, ale stejně se mi pořád s powerballem nepodařilo točit déle než pár sekund.

Nakonec ale přece nastal průlom. V jednom pokusu jsem chytil rytmus powerballu a udržel ho na 20s. Zjistil jsem tudíž co mám dělat. Znovu jsem roztočil powerball a zíral na jeho modré svítící diody, jak jsou roztáčeny pohybem mé ruky. Powerball se mi začal líbit ještě víc než předtím. Stal se mým miláškem. Jen mým…

Aifam